Život Mentawajců – původních obyvatel ostrova Siberut nedaleko západní Sumatry v západní Indonésii – se odvíjí kolem tří hlavních činností: pěstování ságové palmy a složitého zpracování jejího měkkého kmene na ságovou moučku, hlavního zdroje uhlohydrátů na ostrově; lovu zvířat, především opic a divokých prasat; a v neposlední řadě magických a léčebných obřadů, zvaných puliajat , které mohou trvat i mnoho dní po sobě. Autor pořídil tyto fotografie, když se v roce 2000 jako čerstvý doktorand etnologie t. č. v roli tlumočníka z indonéštiny účastnil expedice magazínu Koktejl, vedené šéfredaktorem Josefem Formánkem.
Členové výpravy měli ohromné štěstí, že ihned po připlutí do vnitrozemské vesnice Ugai se stali svědky pět nocí trvajícího léčebného rituálu, které měl uzdravit asi šestiletého chlapce z vysoké horečky a nevolnosti. Ten si měl nemoc přivodit porušením tabu, když jedl ovoce, jehož sezona ještě nenastala. To je dokladem komplikovaného systému zákazů a doporučení tohoto přírodního národa, jehož etika a vzorce chování nemohou v žádném případě být označovány jako primitivní. V osadě jménem Butui, kde cestovatelé pobývali čtyři týdny v přímo v rodině šamana jménem Aman Lau-lau, se pak Formánek a Petrů zúčastnili dvou exorcistických rituálů, kdy šamani v transu komunikovali s duchy zemřelých předků. Měli též možnost poznat i významnou roli mentawajských žen, které, přestože nejsou do šamanského stavu zasvěcovány, se obřadů také účastní a jako citlivá média často upadají do hlubokého transu. Někdy, jsouce „posednuty duchem“, zcela ztratí nad svým chováním kontrolu, a musí je držet několik mužů, aby si neublížily. Mentawajská víra arat sabulungan (doslova „listové náboženství“) je tak směsicí animismu, šamanismu a kultu předků, v rámci níž je šaman zvaný kerei klíčovou postavou a strážcem původní a dosud živé kultury tohoto fascinujícího ostrova v Indickém oceánu.
